Měsíc: Květen 2015

Jak dlouho jsem tě obaloval smůlou
bys plápolal jak pochodeň
z níž žhavé čůrky
stékají mi na ruce
jak dlouho jsem tě obaloval
abych tě vrhnul
do suchého života.
Buď zhasneš
nebo zapálíš vše kol sebe
Ty, zářící pochodeň mých snů.
Jak dlouho
jsem vyřezával rukojeť tvé výchovy
aby se dobře držela
s láskou
pílí
jak spalovač mrtvol
šílený.
Již brzy zazní gong mé chvíli…
Snad jsem tě dobře připravil
na zmrazující začátek balistické křivky
až záchvěvy ustanou prskavé
ve žhavém zpopelnění.
Kdo jiný by přec dokončit měl to
co já jsem započal?
Jsi v mých rukách
Mám tě
Držím
Jen hezky hoř, dítě mé
a pal vše kolem.
Já byl slaboch
teď zodpovědnost na tobě.
Zní gong mé chvíli
Teď
Teď
Teď
Vrhám tě do života.
Leť!

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 41x

Mour noci
Se prosel
Dlaněmi Rána
A zažhnul na slunečním temeni
Probouzím se
ze sna
A vidím
že Skutečnost se nade mnou zas sklání s holí
Aby zasadila první Úder…
Obrněn Ztěžklou Nadějí
se celý den
Potácím
Propoceným Městem
Zbrocený Sysifos…
K Poznání
Vede cesta
Vyťukaná holemi Slepců
Neberme jim tu čestnou zásluhu
Bratře
Podej mi doušek jedu
Bohatě se ti odměním
Svou Smrtí
Vždyť jsem jen šašek
Blázen bez podílu
Na zmrzačení už tak dost znetvořených lidí
Předposlední Ráno…
Potkávám Tváře
Zpuchlé do úsměvu
Od facek nenáhodných střetnutí
Potem uslzené ruce
Tisknoucích se milenců
A vyhaslé starce
Kteří už nevěří že jejich mládí má budoucnost…
Celou duši
za noc nastřádaných perel
rozházím sviním
aby je pokálely
Tu máte!
Těch čubčích rmutů
a hanebných tužeb
Vy zadupte je
Však příští
jednou obnaží tu skládku
Zvědavosti rýčem
A snad nepřekvapí je
že perly v hnoji skví se
Však kde se vzal hnůj mezi perlami
Ó slunce!
Ty nebeská stvůro
Daruješ život
aby shnil?
Předposlední ráno…

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 41x

Popraviště na náměstí ční
Tvrdě a plosce vyvýšené tu
Jak jeviště smutně sváteční.
Rudý samet mu pomocníci
Přilípli – krvavou vinětu
Chystá se divadlo jateční
Několika hodin možná zvíci.
Vzdor humanismu, a také právě
Pro něj tam trčí vprostřed špalek temný
Jenž přízemní stavbu až k oblakům zdvihá
Dravě
Jako věž gotické katedrály
-to architekt Účelnost hlásá vkus svůj jemný.
Na špalek odsouzenec si hrudí líhá
A tím se naposled klaní králi.
Tam nahoře, na té plošině
Tam končí hlavy v koši. Ne,
To žádná potupa není
Jen malé praktické opatření
-vždyť jsou tu dámy
a navíc šaškové, co svůj
ostrovtip užijí i v chvíli takové
stůj co stůj
prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený.“

a hle,
již vedou toho ničemu!
Límec má servaný a natupo vlasy
Obličej ztrhaný.
Nač myslí asi?
Je smířený, to odsouzenci na smrt umí
Jde bosý.
Nervózní dav už rozechvěle šumí.
Vtom kdosi hanlivě vzkřikne tupou větu:
„Jen do koše s tou tvojí hlavou!“
však soused jeho uštědří mu štulec.
Na popravišti, promlouvaje k světu
Chlap v černém, s očima jak pulec
Obrací lid na víru pravou
Vznešeně huhlaje o Bohu
O pekle, hříchu, odpuštění
O modlení a o pokání.
Pacholek přivádí mátohu
-vězně. Teď poslední pomazání
a černý šátek přes oči
a kat si nasazuje kápi.
Zved´ sekeru jak oponu
Jak při posledním děkování
A někde v světě záhrobním
si Smrtka nabrousila drápy.
V záblesku ostré čepele se nezachvěje jen
Ten, kdo má kůži hroší…
Hlava už nesedí na těle
A i s myšlenkami končí v koši.

Na dlažbě zůstala krvavá skvrnka.
Opodál šašek na kytaru drnká
Prý:
„Zakutálená hlava není k ničemu
nešťastník až teď je vykutálený
kterýpak z vás, hlupáci, ví k čemu
má krk pod hlavou tak pěkně zúžený?“

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 115x

Blbnu
Bíle
Černě
Šedě
Sedě
Na vejcích
Sedě
Šedě
Černě
Bíle
Blbnu

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 3,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 23x

Když dozní v boltcích
poslední tón melodramatu
je nasnadě rozhlédnout se po aktérech
Vzbouřený prostor do čela neúprosně vtepe
morseův signál z donucení
. . .  – – –  . . .
avšak pomoc není.
Jen z hlubin
jak šumák zkažený
a nebo jak sůl do koly
vypění výkřik raněný
dosáhnuv břehu našich sluchů.
Dřímající larva bourcova
ukrytá ve slepecké holi
je vyděšena skřehotáním duchů.
Kéž ranhojič spánek rozmělní trud
jenž se peleší v mé hlavě s Psyché
nechť sejme ze mě poloshnilý sud
Ech! Toť úvahy jsou liché.
Z té spousty blábolů se tají dech.
Však jsem to také psal potají.
Ech!

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 2,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 26x

Když se smradlavým bahnem zmoudření
s melancholickým bubláním
prodírá
trouchnivějící Mládí
a zvětralou nadějí
se již nedá víc opíjet
V tu chvíli
(právě v ní)
je čas
s provinilou grimasou dementního úsměvu
vykázat
své trapně ukřivděné Snílkovství
z ráje praktičnosti
decentně za ním prásknout dveřmi
zatnout pěsti
a v duchu hulákat:
Táhni k čertu
ty ožralé
nenasytné prase
na jehož hřbetě jsem se vláčel vždy jen
od zdi ke zdi!

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 22x

Nemám už peníze a
vypadám jak z muzea
exemplář téměř na kost zchudlý.
Denně si dávám ešus nudlí
a dorážím se vločkami,
denně se ptávám:
proč, mami, mě porodilas na jídlo a ne na třeba elektřinu
jíž bych se za pár šupů živil
přímo ze zásuvky?
Ale komu vinu
připsat, když genetický kód je neoblomný?
To by se, jářku, pánbůh divil
vida mě, jak v hubě s dvěma hřebíky
tu lačně u zásuvky stojím.
Ale někdo to první zkusit musí
i když se, pravda, trochu bojím.
Jen do toho!
Snad najím se
bez vyražení pojistek…
Bác.

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 29x

Prodírám se masou dutých hlav
V zoufalství nevím, kam se schovat
Kašlu na zasranej dobrej mrav
Potřebuju chlapa a nevím, jak se chovat.

Už chápu, proč jsme se právě my dva setkali,
tady mezi těmi hlupci to ani jinak nešlo.
Zvrácení, cyničtí amorci nám tenkrát tleskali
A řvali smíchy, když nás to přešlo

Teď marně hledám svou zatracenou duši
Jsem si jistá, že se toulá někde u tebe.
A tady mezi těmi blbci, co nic neví a jsou hluší
myslím stále jen na sex a na Tebe.

Hodnoťte:

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Zhlédnuto 25x